Sociální úzkostná porucha

  US Pharm . 2024;49(5):15-16.

Může to být ochromující stav

Sociální úzkostná porucha , nebo sociální fobie, je invalidizující stav duševního zdraví, který je často charakterizován intenzivním, přetrvávajícím, nadměrným, zdrcujícím strachem nebo sebevědomím alespoň v jedné sociální nebo výkonnostní situaci. Tato úzkost je tak velká, že může zasahovat do každodenního života. Lidé se sociální úzkostnou poruchou se často vyhýbají společenským aktivitám, protože se obávají, že budou zahanbeni, ponížení nebo negativně souzeni před ostatními, nebo se obávají, že o nich ostatní řeknou špatné věci. Mohou se vyhýbat pohledu na lidi nebo mluvit s lidmi nebo mohou pociťovat ruměnec, pocení, třes, velmi rychlý srdeční tep, nepohodlí na hrudi, dušnost, uspěchané myšlenky, závratě, plachý močový měchýř, roztřesený hlas, žaludeční nevolnost, průjem, zvracení nebo bolesti hlavy před nebo během společenských situací. Jedinci se sociální úzkostnou poruchou jsou vystaveni zvýšenému riziku deprese, zneužívání návykových látek a sebevražd. Pokud se neléčí, může mít za následek nižší vzdělání, horší pracovní výkon, zhoršené sociální interakce, horší kvalitu vztahů a nižší kvalitu života.

Sociální úzkostná porucha je běžná

Sociální úzkost postihuje asi 5 % až 10 % lidí na celém světě. Může se vyvinout kdykoli, ale obvykle se objeví v raném dětství nebo dospívání. Úzkost se postupem času pomalu stává vážnější, i když její závažnost může kolísat. Neexistuje žádná identifikovatelná příčina sociální úzkostné poruchy, ale zdá se, že je ovlivněna biologickými, genetickými nebo environmentálními faktory. Mezi další rizikové faktory pro rozvoj sociální úzkostné poruchy patří ti, kteří mají členy rodiny s úzkostnými poruchami, ženské pohlaví, osoby s fyzickým nebo behaviorálním stavem, kvůli kterému se cítí sebevědomě nebo nervózní, a ti, kteří zažili příliš kontrolované nebo rušivé rodičovství, šikanu, zesměšňování nebo zneužívání.

Příznaky se liší od člověka k člověku

Diagnóza je stanovena na základě anamnézy, symptomů a chování v sociálních situacích. Příznaky jsou obvykle přítomny po dobu nejméně 6 měsíců a vyskytují se více dní než ne. Někdo se sociální úzkostnou poruchou může pociťovat strach nebo úzkost v různých situacích, jako je mluvení na veřejnosti, seznamování se s novými lidmi, randění, pracovní pohovor, jídlo před ostatními lidmi nebo používání veřejné toalety. Strach může mít různou intenzitu. Někteří lidé nemusí být schopni vykonávat každodenní úkoly nebo se mohou vyhýbat situacím, které způsobují úzkost nebo strach. Někteří mohou vydržet sociální situaci, ale prožívají intenzivní úzkost a strach, a někteří se mohou obávat v dostatečném předstihu před sociální situací. Někteří lidé mohou tuto úzkost pociťovat pouze během specifických sociálních situací. Například úzkost z výkonu nastává, když je člověk vážně úzkostný v situacích, jako je přednášení projevů.

Léčitelná porucha

Možnosti léčby zahrnují psychoterapii, léky nebo obojí. Kognitivně behaviorální terapie se používá k pomoci najít různé způsoby myšlení, chování a reakce na situace a k rozvoji sociálních dovedností, přizpůsobení negativních myšlenek, změně způsobu, jakým lidé vnímají situace a události, k rozvoji dovedností zvládání, zvládnutí úzkosti a spouštěčů a rozvoji jistotu a pohodlí při zvládání těchto situací. Expoziční terapie je druh behaviorální terapie, při které je pacient postupně vystavován sociálním situacím, kterých se bojí, a praktikuje sebeuklidňující techniky. Trénink všímavosti, nácvik přijetí a závazku a další techniky, které podporují relaxaci, jako je hluboké dýchání, pozitivní sebemluva, meditace, vizuální představy, svalová relaxace, poslech hudby a jóga, mohou také pomoci zvládat úzkost. Pomoci může i zapojení do podpůrných skupin.

Léky jako paroxetin nebo sertralin jsou dalším způsobem, jak pomoci zvládnout sociální úzkostnou poruchu. Začínají s nízkými dávkami a postupně se zvyšují na optimální dávkování. Jejich účinek může trvat několik týdnů až měsíců. Benzodiazepiny jsou léky proti úzkosti, které účinkují rychle a jsou určeny pouze pro krátkodobé použití, protože mohou působit sedativní nebo návykově a vyžadují stále větší dávky k dosažení stejného účinku. Beta-blokátor propranolol se používá k úlevě od pocení, chvění, roztřeseného hlasu a rychlého srdečního tepu u osob s úzkostí z výkonu, ale není užitečný u jiných forem sociální úzkostné poruchy. Mezi další kroky, které mohou pomoci, patří omezení příjmu alkoholu, kofeinu, jiných stimulantů a některých volně prodejných léků na nachlazení.

Lékárník může pomoci určit, kterým lékům se vyhnout. Doporučuje se pravidelně cvičit, spát a jíst. Pamatujte si, že je vždy důležité promluvit si se svým lékařem před zahájením nebo ukončením jakýchkoli léků. Léčba může nějakou dobu trvat, než začne fungovat, proto je důležité zůstat trpělivý a důsledný. Nezapomeňte chodit na schůzky a užívat léky tak, jak jsou předepsány. Máte-li jakékoli dotazy týkající se vašich stavů nebo jejich změny, promluvte si se svým poskytovatelem zdravotní péče.

Obsah tohoto článku má pouze informativní charakter. Obsah není zamýšlen jako náhrada za odborné poradenství. Spoléhání se na jakékoli informace uvedené v tomto článku je výhradně na vaše vlastní riziko.